hist

Než se zvedne opona

Než se zvedne opona

Na Prahu se snáší večer, celodenní puls města se zklidňuje a nastává čas, kdy veškerá magická síla tohoto města začíná působit naplno a na všechny. Doba, kdy se v mnoha divadelních sálech rozsvěcují světla a publikum usedá do hledišť. Podobně i vy jste přišli do divadla Image a teď, pohodlně usazeni, čekáte, až začne naše představení. Do začátku zbývá ještě nějaký čas a jeviště zakrývá opona. Visí tam nehnutě a jakoby lhostejně. Jenže ten zdánlivě obyčejný kus textilu tady není náhodou. Zatímco v zaplněném hledišti roste příjemně napjaté očekávání, opona vytváří záhadný prostor, kam zatím není vidět. Oddě-luje dva rozdílné světy. Ten jeden, kde sedíte vy a kde je všechno známé a obyčejné. V tom dru-hém světě, kam dosud nevidíte, je všechno jinak. Tam za oponou v těchto chvílích panuje jakýsi nepochopitelný zmatek. Všelijak barev-ně oblečení lidé tady přenášejí bizarní předměty a ukrývají je do skrýší, kdosi krájí tmu reflektorem na barevné plátky, dva jiní lidé smotávají barevné šňůry a černé kabely, další přichází a nenese nic, někdo jiný odchází někam jinam. Ale tento chaos má svůj důvod a kupodivu i vnitřní řád. Tady za oponou se chystá a připravuje divadelní představení.

A takové přípravy jsou skutečným mystériem, které, jak jistě uznáte, musí být skryto zrakům veřejnosti. Ještě hlouběji, v útrobách divadla jsou herecké šatny. Voní tam čaj, káva a šminky. Tamhle před zrcadlem se plavovláska snaží kulmou zkrotit zdivočelou hřívu. Tanečnice v přiléhavém trikotu se rozcvičuje a její noha se prudkým švihem dostává skoro až ke stropu. Dva tanečníci zkoumají ferman - rozpis rolí na příští týden. Jevištní mistr kontroluje trikové soukolí. Komici se zvolna převlékají do kostýmů a v očích mají skryté otázky - Jaképak publikum dnes přišlo? Budou se bavit, budou se smát? - jenže to se v divadle nikdy předem neví. Jak to dopadne, zda se podaří všechno tak, jak se podařit má. Zda se divákům bude představení líbit. Co na tom, že se líbilo včera a předevčírem, vždyť dnes přišli úplně jiní diváci. Dnes je dnes a jisté není nic. Na poslední chvíli teď kdosi hledá levou bílou rukavičku, na zeleném kostýmu se nachází záhadná skvrna a nejde odstranit. Levý spot nesvítí, žárovka asi samou trémou praskla. Žluté lano je beznadějně zamotané, nepoužitelné. Jako obvykle těsně před začátkem to vypadá, že snad ani nezačneme. Za oponou se odehrává velké dobrodružství, o kterém diváci v hledišti naštěstí nemají ani potuchy. Hodiny odtikávají poslední minuty do začátku a na-pětí tady v zákulisí houstne. Zdálo by se, že k nervo-zitě není žádný důvod, vždyť už jsme hráli stokrát, tisíckrát... A přece. Divadelní organismus se musí řádně zahřát na správnou provozní teplotu, aby byl živý a schopný něco vyzařovat. Proto ještě ty komplikace, nezbytné záchvěvy nejistoty, zda je všechno na svém místě, proto ty pověry a herecké rituály, které chrání proti smůle a zajišťují úspěch. A tak se potom levá bílá rukavička přece jen najde, žluté lano je rozpleteno, záhadná skvrna z kostýmu konečně zmizí, prasklá žárovka ve spotu je vyměněna, reflektory jsou funkční, v přehrá-vači založen disk, herci a tanečníci nažhaveni, jeviště je čisté, černé a tajuplné. Všechno připraveno ke startu. Poslední domluvené kývnutí, opona letí vzhůru, začínáme. V tu chvíli se ty dva odlišné světy se spojí v jediný časoprostor. Prázdnotu najednou naplní herci pohybem, tancem a bar-vami. Světla a hudba vytrysknou plnou silou a jeviště ožívá obrazy, výjevy, postavami a je-jich příběhy. Nálada představení se přelévá přes rampu do hlediště, publikum ji nasává a vyde-chuje zpátky. Reakce z hlediště zase provokují herce, a tak diváci i účinkující společně vytvářejí jedinečnou atmosféru a situaci právě tohoto večera. To je divadlo, ta chvíle, kdy jsme společně v jednom jediném tady a teď. Kdy prožíváme společně a sou-časně totéž.

nez se zvedne opona image

Hrajeme vám divadlo a vy se díváte. Začínáme se postupně navzájem vnímat, rozumíme si, smějeme se stejnému a dojímáme se stejným. Mezi hledištěm a jevištěm už není opona. Hlediště a jeviště už se propojily.
Když se opona zvedne, jako by zmizely všechny bariéry. Diváci a herci se na začátku neznají. Ale najednou všichni sdílíme jeden divadelní svět.
Nevadí, že mluvíme jinými jazyky, nevadí, že jsme se narodili v jiném údolí, že naši velcí a důležití jsou jiní, že jíme jiná jídla a pijeme jiné nápoje. Teď nás spojilo divadlo. A na jeho konci už z nás budou dobří známí a přátelé.
Bariéry mezi lidmi bývají často nepřekonatelné. A přitom to někdy může být tak snadné. Až na něja-kou narazíte, vzpomeňte si, jak to dopadlo tenkrát v magické Praze, v divadle Image. Stačilo zvednout oponu a lidé si najednou porozuměli. Někdy opravdu stačí málo, bariéry jsou zdánlivé a odstranitelné.